Někdy a většinou za tiché, klidné noci

zachytím myšlenky, co dávají mi pocit,

že čas se nepohnul a ty tu stále jsi.

Jiní jen proběhli jak zatoulaní psi.

 

Už dávno sklidila jsem poloprázdné misky,

už jsem si zpod kůže vyndala všechny třísky

z polínek emocí, co shořela jak papír,

tu hrstku popela však potřebuji zapít.

Vím, že zas uvaříš dva velké hrnky čaje

a pak v nich naleznem všechny své jinotaje,

však máš svou královnu a já mám svého krále 

a to nás spojuje i dělí neustále.