Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
Tíha
...hnědooký mudrlant drží malou sestru na klíně...
Čekárna bez oken,
v mezerách dusno,
pableskující pláště
…  a  další, prosím!
 
Žena nevnímá.
Ustavičně surfuje:
její tvář jeden hematom
zjemňuje černý vodopád
s otravnou vlnkou.
 
To bezradné gesto strkání za ucho
zdržuje, 
když hledá a nenachází v moři
informaci:
jak žít.
 
Dvě děti má s sebou.
Hnědooký mudrlant drží malou sestru na klíně.
Nahlas,
rozvážně a dokonalou výslovností
klade nám všem řečnickou otázku:
 
jak to mám udělat, abych nemusel
už nikdy domů? 
 
Nevím, kolik váží,
co unese.
Jen tuším,
že tenhle ochránce žen má celkem jasno.
Rozhodně víc než máma,
od které již nečeká odpověď
na své otravné dotazy.
 
V dětské paměti
jako v téhle čekárně
prostě nejsou okna.
Léta Páně 2025, dne 17.12. věnováno autorem irena Mondeková
Share
  
4.1.2026 | 20:33    irena Mondeková

Je stejná, znáš ji z Poety. Máš dobrou paměť a díky.
3.1.2026 | 23:11    Milan

Není náhodou trošku předělaná?
24.12.2025 | 20:07    irena Mondeková

victore, dík za přesné vystihnutí pointy...
24.12.2025 | 14:21    victor


V dětské paměti
jako v téhle čekárně
prostě nejsou okna.
Pašák
20.12.2025 | 15:55    irena Mondeková

Doto, děkuju... zajímavé, že tento moment náhodného setkání mi skutečně přivolal "múzu" hned - v duchu jsem básničku začala psát ještě v té čekárně... bylo to silné.
19.12.2025 | 22:45    Dota Slunská

Múza se dokáže vtisknout do slov v nečekaných okamžicích. Název básně je velmi výstižný.
18.12.2025 | 19:34    irena Mondeková

Díky za publikování!