jsem nov   
                měsíc nalačno
 
blábolím bohovi
do bílých pantoflí
v jícnu mám úkusky mrtvého jazyka
než všechen pochopím
dá mě bůh do kopy
jak tu řeč
neživou
 
nauč mě felčarsky
doktorskou latinu
vnitřnosti podlepit cizími vnitřnostmi
lámu se po kapslích
tažená sypaná
není tu výtah
tak tancuju s kostrama
na lžičku
do decky
trávení vědecky
                        ustávám čelem líp!
 za zády – nepolknu
 
na konci skopií  oko spí
pst     až ho otevřeš
vydloubnem si dech
 
ptala jsem se tě na peklo
řekls  zítra
 
 
ještě nevíš všechno